
Meno idola: Chittaphon Leechaiyapornkul
Meno postavy: Chittaphon Leechaiyapornkul
Vek: 20
Povolanie: Bohatý synáčik
Príbeh:
,,A beautiful body perishes, but a work of art dies not" Narodil se plánovaně jedné Thajské rodině. Již od nepaměti v této rodině panují tvrdá pravidla z čehož také vyplývá, že měl těžké dětství. Byl každý den pod návalem nových a nových informací, stále veden k jednomu cíli. Říká se, že víra je hvězdou, jež nás vede k cíli. Je toto jeho cíl nebo dokonce sen ? Jak si mohl být v pouhých osmi letech jistý tím, co chce ? Matka byla velmi důležitou paní bohatšího podnikatele, jenž vedl jednu důležitou firmu. Když byl malej, často s otcem chodíval do práce. Jako správný syn a vlastně dědic byl oblečený do krásně vypadajících obleků, šitých čistě na něj. Byl pro svou rodinu konečně důležitý v den, kdy mohl do rukou uchopit štětec, tužku nebo dokonce jednu z pastelek. Znáte takové ty rodiny, které mají celej svůj život naplánovanej od začátku.. až do konce ? Přesně do takové rodiny se narodil. Otec v něm viděl velkého pana malíře, dědice a nového vlastníka firmy. Nakonec se ukázalo, že s dobrým učitelem, dobře placeným učitelem se dá dokopat k uspokojujícím závěrům. Za rok se dalo říct, že mu to jde. Za dva byl na tom ještě lépe. Nakonec ve svých patnácti letech nemyslel na nic jiného. Umění pro něj bylo uspokojující. Jakmile se něco stalo, hledal útěchu v malování, skládání textů.. Nikdy neměl moc kamarádů, rozuměl si pouze se svým štětcem. Nejspíš to bylo také tím, že měl odlišný styl oblékání, celkově chování. Drahá saka, elektronika. Každý den pro něj jezdilo černé auto s vlastním řidičem. V těchto letech, na základní škole.. I když by si člověk myslel, že to na popularitě hodně přidá, bohužel.. ,,As far as songwriting, my inspirations came from love, life and death, and viewing other people's situations" Otcova práce donutila rodinu k velkému stěhování. Thajsko bylo pro jeho firmu příliš malé. V úvahu přicházelo Japonsko, bohužel nedalo takovou nabídku jako o něco vyspělejší Korea, která v podnikání otce vynikala. Koupí nového domu začalo něco velkého. Nová škola, plno učení a taktéž malování. Jak jinak trávit volný čas, když zrovna nebyl jeden s populárnějších ? Takto v novém prostředí žil do svých dvaceti let. Plně se naučil zvykům této země, jazyku a taktéž umění. Zálibu si našel v jednom z místních Muzeí, kde byla jeho díla oceněna. Skoro každý den vysedával v sále téhož muzea s blokem a tužkou v ruce. Prohlížel si lidi, kteří prochází halou, jejich tváře, úsměvy. Sám by se chtěl jednou takto usmívat a vědět, že na něj někdo myslí a čeká. Během dalšího měsíce se osamostatnil, koupil byt v lepší čtvrti, ale styl života nezměnil. Bylo pro něj těžké se smířit s faktem, že se mu líbí muži a né zrovna něžné praktiky. Své ,,úchylky" ? nebo jak by to rád nazval, rád zachytával ve svých malbách a textech, doufajíc, že se možná někdy stanou skutečností





